Házená Velká Bystřice

VELKÝ ÚSPĚCH MLADÝCH HÁZENKÁŘŮ Z VELKÉ BYSTŘICE NA SARIUS CUPU 2013 !!!

Velkobystřičtí mladší žáci vybojovali 1. místo na mezinárodním turnaji v Prešově (22. – 24. 8.  2013)  v konkurenci 13-tii týmů z Litvy, Rumunska, Polska, Chorvatska, Polska, Slovenska a České Republiky.
Vzhledem k tomu, že se několik našich hráčů nemohlo z různých důvodů zúčastnit a někteří si sebou vezli různé šrámy, nedávali jsme si žádné vysoké cíle. Na prestižní turnaj jsme odjeli vlakem s pouhými osmi hráči. Naštěstí část dovolené obětoval Bohouš Možíš, kterého nám dovezl Boban autem až do Prešova a posílil tak náš prořídlý tým.
 

Čtvrtek 22. 8.

SK V. Bystřice – ASVEJA Molétu(LT)   19 : 9
Soupeř budil respekt svou výškou, ale po počátečním oťukávání jsme se do něj pustili a přehráli ho rychlostí. Tony získal spoustu sedmiček, které Štěpek spolehlivě proměňoval.

SK V. Bystřice – PMOS BUSKO – ZDRÓJ(PL)   21 : 11
Proti urostlým Polákům nám vycházeli signály. Parádně se rozehrál Bobo, po zranění Štěpka začal úřadovat Fífa a hezkou branku vstřelil i Marťa Grygi Grygar. Famózní výkon předvedl Kuba Preč v brance. Bohužel se zranil Šudřa a po dvouhodinovém putování po prešovských nemocnicích dostal na ruku sádru! 

SK V. Bystřice – CS Olimpic Tg Mures(RO)   15 : 14
 Hodně dramatický zápas, který se nevyvíjel dobře v náš prospěch. Byl to Fífův zápas. Štěpek nemohl díky zraněné ruce střílet z dálky, ale Fífa ho dokonale zastoupil a svými dalekonosnými pumelicemi držel naše družstvo ve hře. Důležité branky přidali také Bobo a Kuba Sklenář, přesto jsme minutu a půl před koncem prohrávali o dvě branky. Soupeř ale začal zdržovat a byl potrestán odebráním míče. To neunesl rumunský trenér a po nervovém záchvatu dostal červenou kartu a soupeř šel do oslabení. Podařilo se nám snížit a půl minuty před koncem našel Fífa přihrávkou přes celé hřiště Štěpka na šestce a bylo vyrovnáno. Po rozehrávce jsme dokázali rychle získat míč a po rychlém útoku na tři přihrávky změnil Fífa v posledních vteřinách skóre v náš prospěch! V brance se opět blýskl Kuba Preč.
 

Pátek 23. 8.

SK V. Bystřice – HC Tatran Stupava(SK)   22 : 5
Jediný soupeř nám výškově vyrovnaný. Velký střelecký apetit měli Tony a Bobo, branku dal opět i Skleny a na pivotu se prosadil Honza Puchýř Vysloužil. Šudřa zahodil sádru a vstřelil tři branky!!! Rozchytal se i Grygi, který se s Kubou prostřídal v brance.

SK V. Bystřice – AH Minaur Baia Mare(RO)   16 : 12
Atletický, vysoký a silový soupeř vypadal hodně nebezpečně. Jestliže jsme se ale chtěli dostat do semifinále, museli jsme vyhrát. To byl především zápas Štěpka, který parádně bránil a ještě dal osm branek. Jako ohař bránil také Fífa, který zároveň excelentně nahrával do trháků, které proměňoval především Tony. Opět vstřelil důležité branky zázračně uzdravený Šudřa z křídla a Puchýř z pivota.

SK V. Bystřice – HC winLand junior Michalovce (vícemistr Slovenska)   16 : 12
Protože jsme měli jen půlhodiny na odpočinek, úkol zněl jasně: Pošetřit síly a hrát na pohodu bez ohledu na výsledek. Kluci se těchto pokynů drželi pouze v první půli. V té druhé zvýšili obrátky, Šudřa řádil opět na křídle, ostatní se připojili střelecky, běhavého soupeře rozebrali rychlými přihrávkami a opět vyhráli. Bobo to lakonicky okomentoval: „Lepší je vyhrát, než prohrátJ“  Tímto jsme vyhráli naši skupinu bez ztráty bodu a čekali na semifinálového soupeře.
 

Sobota 24. 8.

Semifinále:  SK V. Bystřice – Tatran Prešov Spol s.r.o.(mistr Slovenska)  11 : 9

Proti domácím jsme určitě nebyli favoritem, i když naše výsledky ze základní skupiny budili respekt a kluci si věřili. Soupeř byl technický a běhavý, hra bojovná a vyrovnaná. Kuba byl v brance trošku nervózní a tak ho vystřídal muž bez nervů – Grygi! Už jeho první dva provazy soupeře značně znervózněly. Opět jsme úspěšně zahráli několik signálů a v prvním poločase jsme se drželi především díky Tondou vybojovaným sedmičkám, které Štěpek s Fífou proměňovali. V důležitých chvílích překvapil soupeře Bobo a Šudřa. Před koncem utkání Grygi zázračně vykopl střelu z trháku a finále bylo naše.
 

Finále:  SK V. Bystřice – HC winLand junior Michalovce(SR)  11 : 11 (2 : 0 na penalty)

Těžký boj podobných stylů. Soupeř po poločase vedl o tři branky, ale kluci nechtěli prohrát. Pracovala nervozita a tentokrát se nedařilo střelecky a z toho pramenili i chyby. Nakonec se podařilo propasírovat přihrávky do pivota, které Puchýř proměnil. Všichni dřeli, ale měli jsme dlouhý úsek bez vstřelené branky. V rozhodující chvíli se Štěpek přesunul do křídla přes ruku a po spolupráci s Bohoušem to konečně prolomil a nakonec jsme skóre dotáhli k remíze a rozhodnout museli sedmičky. Z každého týmu tři hráči, za nás se přihlásili Tony, Fífa a Štěpek, v brance zůstal Grygi, který parádně odchytal celé finále a věřil si. Fífa losoval a zvolil, že střílet půjdeme až druzí, což byla překvapivá, ale ukázalo se, že správná volba. Prvního střelce svým ledovým klidem Grygi znervóznil na tolik, že trefil tyčku. Následoval Tony, který chladnokrevně vymetl pravý horní roh branky. Další hod soupeře chytá Grygi! A na řadě je Fífa, s pomocí levé tyčky posílá míč do branky a jsme vítězové!!!

Celý turnaj byl především ukázkou bojovného, týmového výkonu, kdy všichni hráči odevzdali maximum svých fyzických a psychických sil a pro všechny to byl opravdu obrovský zážitek. Zároveň je to naše nejhodnotnější vítězství! Štěpek a Bobo byli vybráni mezi hvězdy turnaje a Štěpek byl navíc vyhlášen nejlepším střelcem turnaje.

Hráči (branky): Jakub Preč (br), Martin Grygar (br+1), Štěpán Souček (40), Bohumil Možíš (27), Antonín Vodička (25), Filip Buršík (17), Jan Šudřich (13), Jan Vysloužil (6), Jakub Sklenář (3).   

Soustředění miniházená Žeravice 10.-15.8.2013

Družstvo miniházené Velké Bystřice si naplánovalo soustředění před sezonou 2013/2014 v nedalekých Žeravicích. Proč zrovna v Žeravicích?  Po loňském soustředění doma a po následném  absolvování vícedenních turnajích jsme se utvrdili v tom, že soustředění musí být se spaním mimo bydliště tak, aby se dál konsolidovala dobrá parta, která zde začíná vznikat a bez níž se nemůže hrát žádný kolektivní sport, natož házená. Žeravice jsou nedaleko a je zde pro nás velmi solidní zázemí (venkovní areál, dobré ubytování a strava, vnitřní hala a do Přerova na bazén-kousek autobusem.

Soustředění se zúčastnila drtivá většina družstva včetně budoucích miniků (E. Horáčková a H. Kobliha) a dalších zkušených harcovníků z řad ml. žáků (M. Pečínka a D. Schaffner). Z důvodů zaplaceného tábora se nemohli zúčastnit V. Haderka a O. Matoušek, pro nemoc chyběli V. Vláčilová a F. Mikísek. Takže šestidenní soustředění absolvovalo 23 statečných.

Soustředění bylo pojato tak trochu jako házenkářský kemp v Litovli (který někteří absolvovali). Vytvořili se 4. skupiny a po celou dobu soustředění probíhaly mimo házenkářských tréninků i soutěže a to individuální i týmové. Dále se každý večer volila “hvězda dne“ - prostě ten, kdo za celý den příkladně makal, snažil se a to jak herně, tak co do chování. Rovněž se bodoval pořádek na pokojích s vyhodnocením. Bylo až neskutečné, jak se všichni do soutěží zapojili. Ono také bylo o co bojovat. Nakoupili jsme hodnotné ceny a vystavili v jídelně. Mládežníci je pořád okukovali a doufali, že nějakou cenu získají. Ke stmelení kolektivu patřil i zpěv. Vždy, když někdo zapomněl něco na tréninku (pitná láhev, bunda, kšiltovka atd.) po večeři musel zazpívat nějakou písničku. Ze začátku byly ostychy, ale pak se už projevili i skryté talenty. Samozřejmě i trenéři museli občas zpívat. Také zapomínali své věci......

Denní režim byl celkem náročný. Budíček byl v 7.30hod. V 8.00 byl nástup na ranní dvacetiminutovou rozcvičku, kterou po celý kemp vedla perfektně A. Horáčková. Samozřejmě i trenéři šli příkladem a cvičili. Byly to náročné rozcvičky. Po snídani od 9.15 do 11.30 byly vždy dvě tréninkové jednotky. Vytvořili jsme dvě skupiny, které se točily. Jednu skupinu vedl dle vzorné přípravy V. Schaffner, kterému pomáhala A. Horáčková a druhou skupinu proháněl L. Schneider s pomocí J. Koblihové. Po obědě byl povinný klid a od 14.15 do 16.30 byly odpolední tréninky. Následovala svačina a prostor do 19hod., tedy do večeře, který byl vyplněn soutěžemi a to jak jednotlivců, tak i družstev-každý den jiné soutěže. Po večeři osobní volno a 21.30 večerka.

Den první: - sobota, sraz všech byl ve 13 hodin v objektu haly oddílu Žeravic. Rodiče dovezli většinu svých ratolestí s očekáváním, že je zase ve čtvrtek v pořádku a bez psychické a fyzické újmy vrátíme. Rozdělili jsme děti do pokojů a do družstev, absolvovali jsme odpolední trénink a první soutěže jednotlivců (hod z poloviny hřiště a trestné hody). Po večeři mohli děti do haly, dle vlastních nápadů se seberealizovat. Většina toho využila a to každý večer. Nějak se to stalo zvykem.

Den druhý: -neděle: to přijel T. Juračka a M. Pečínka. Po rozcvičce zvané „vítání slunce“ dopolední i odpolední trénink na venkovním ostrém slunci. Poté následovaly první soutěže družstev: turnaj házené 4+1, z jednotlivců střelba na kruhy a rychlý útok. Po obědě byla malá oslava narozenin. Večer zpívání za zapomenuté věci.

Den třetí: -pondělí opět ostré slunce, proto po dopoledním trénování se odpoledne přešlo do haly. Soutěže pak byly večer na venkovním hřišti - přihrávky jednotlivců a házená 3x3+3x3. Zpívání už bylo samozřejmostí.

Den čtvrtý: -úterý - po rozcvičce byl stav mužstva špatný, proto po dopoledních trénincích jsme jeli do Přerova na bazén a dobře jsme udělali. Všichni se ve vodě vyřádili a hlavně si odpočinuli od házené.

Den pátý: - středa - opět dva dopolední tréninky na venkovním hřišti, odpoledne jsme hráli přáteláky s Žeravicemi a dokončili soutěže, po večeři klasicky se zpěvem. Poslední večer byla večerka posunuta o hodinu - všemi přijato s nadšením.

Den šestý: - čtvrtek - dopoledne se hrála házená 4+1, a na závěr exhibiční zápasy s trenéry, odpoledne úklid, opékání buřtů a všemi očekávané vyhodnocení soustředění a předání dětí rodičům. Jak se jim líbilo či nelíbilo na soustředění, se jistě s rodiči podělili.

Myslím, že soustředění bylo na vysoké úrovni. Vyšlo počasí, tréninky i soutěže byly dopředu nachystané, jakékoliv požadavky na domácí Žeravice byly řešeny panem Zubíkem okamžitě. Nikdo nás výrazně nerušil a tyto všechny momenty včetně zmíněných cen za soutěže přispěli k vysoké morálce všech a tím i k naplnění smyslu tohoto soustředění.

Všechny děti vzali soustředění se vší vážností. Dva roky dáváme tento kolektiv dohromady. Objevují se zde i další nové tváře. Při vzpomínce, jak se začínalo, jak někteří zlobili, neposlouchali a hádali se nutno konstatovat, že se udělalo hodně práce. Na soustředění jsme všichni dospělí byli neskutečně překvapeni, jak si navzájem pomáhají, podporují se a všichni vytvořili bezvadnou partu. To je pro nás trenéry, mimo herní úspěchy povzbuzení, že naše práce má smysl.

Nakonec bych chtěl poděkovat všem dospělým, kteří si vzali dovolenou a absolvovali náročný kemp místo dovolené u moře a bez jakékoliv finanční náhrady. Takových lidí je čím dál míň, lidé se honí za penězi, vlastní kariérou. Dá se to částečně pochopit, protože každý má rodinu, o kterou se stará. Přesto klobouk dolů. Jmenovitě Andree Horáčkové za skvělé rozcvičky, pomoc trenérům a zdravotnickou službu, která je většinou podceňována, za utěšování některých tesknících dětí, což je v jejich věku pochopitelné. Janě Koblihové za pomoc trenérům a hlavně za veškerou korespondenci, tabulky, výkazy, psaní diplomů (a nebylo jich málo), platby, nákup svačin atd. A Víťovi Schaffnerovi za výbornou organizaci tréninků a lidský přístup. No a jak říká klasik, musím poděkovat i sám sobě, protože nikdo to líp neudělá.... Rovněž je třeba poděkovat rodičům, že nám svěřili své potomky.

S odstupem času vypracoval V. Schneider.